Články


Lagonda jak to začalo (1906)

2015-03-30 Přečteno: 618x

Proslýchá se, že má být obnovena dávno zaniklá anglická značka Lagonda a proto nebude na škodu podívat se do bohaté, více než stoleté historie této automobilky. V první části si připomeneme období od založení v roce 1906 až do začátku druhé světové války.

Britskou automobilku Lagonda založil v roce 1906 Američan Wilbur Adams Gunn (1859 – 1920). Pro svoji továrnu v městečku Staines jihozápadně od Londýna zvolil jméno podle indiánského názvu řeky v jeho rodném městě Springfield v Ohiu (dnes se jmenuje Buck Creek). Wilbur Gunn měl dvě velké lásky – operní zpěv a techniku. Vyhrála ta druhá, takže brzy po příchodu do Británie postavil parní jachtu Giralda, která se stala nejrychlejší lodí na Temži a ve skleníku u svého domu začal v roce 1898 stavět motocykly. Ty byly tak úspěšné, že reprezentovaly Velkou Británii na trati mezi Paříží a Madridem a účastnily se i prvních závodů Tourist Trophy na ostrově Man. Vyhrály také závod Londýn – Edinburgh v roce 1905.

Od dvou ke čtyřem kolům

V roce 1904 začal Gunn se společníkem A. H. Cranmerem stavět tříkolky poháněné vodou chlazenými dvouválci. Byly poměrně úspěšné, prodalo se jich kolem sedmdesáti. To Gunna povzbudilo k tomu, že se začal vážně zabývat výrobou automobilů. Po nesmělých začátcích (modely 10 HP a 16/18 HP) a úspěšné účasti na závodech v Brooklands (1909) a ve vytrvalostní jízdě Moskva – Petrohrad (1910) získal zakázky z Ruska. Kolem roku 1910 vznikl první šestiválec Lagonda s výkonem 30 koní.

Ještě před vypuknutím první světové války přišel Gunn s  lehkým vozem 11.1 s objemem 1,1 litru. Prodával se v dvoumístné a čtyřmístné verzi. V letech 1914 – 1918 se továrna v Stainesu přeorientovala na výrobu zbraní a střeliva a po válce se vrátila k výrobě automobilů modelem 11.9 s motorem o objemu 1420 cm3. V roce 1923 jej vystřídal větší model 12/24 v různých provedeních, počínaje nejlevnější verzí bez startéru a přístrojů. To už ale firma přišla o svého zakladatele. Velké pracovní zatížení za války a nedostatek péče o své zdraví způsobily, že Wilbur Gunn v roce 1920 zemřel.

Čtyřválcové dvoulitry

Nástupcem modelu 12/24 se stal v roce 1925 typ 14/60. Poháněl jej dvoulitrový čtyřválec a vozy s karoseriemi tourer a saloon s ním jezdily skoro stovkou. O dva roky později představila Lagonda výkonnější verzi Speed s rychlostí 125 km/h. Tyto dvoulitrové vozy se dodávaly zpočátku s tzv. “vysokým podvozkem”, u kterého táhla předních brzd procházela pod přední osou a od roku 1929 s “nízkým podvozkem” s táhly procházejícími osou. V roce 1931 se objevila první přeplňovaná verze, měla ale problémy s chlazením a spotřebou. U tohoto vozu se zastavíme podrobněji nejen slovem, ale i obrazem:

Čtyřmístná Lagonda měla plátěnou skládací střechu, prodlouženou kapotu motoru (kompresor byl umístěn před motorem) a úzké blatníky nad každým kolem s drátovým výpletem. Příď zdobila oválná, bohatě chromovaná maska chladiče s pořádně velkým uzávěrem nalévacího hrdla a dva velké světlomety, upevněné na hrazdičce před chladičem. Vůz měl pravostranné řízení s čtyřramenným volantem velkého průměru. Na straně u řidiče kupodivu chyběla dvířka, nahrazoval je jen výřez v karoserii. K výbavě vozu patřily pomocné světlomety u výklopného předního skla a zpětná zrcátka na obou stranách vozu. Za povšimnutí stojí koženkový potah karoserie (mimo kapoty motoru) a ještě “neokřídlený” znak na chladiči.

Šestiválce a třílitry

V roce 1925 představila Lagonda typ 16/65 s řadovým šestiválcem o objemu 2692 cm3. O tři roky později byl tento sedmiložiskový motor převrtán na objem  2931 cm3 a tak se zrodil první třílitr Lagonda. Vozy s tímto motorem se vyráběly až do roku 1934, kdy byly nahrazeny typem 31/2 Litre. Modely 16/65 a 3 Litre měly stejný rozvor (10′9″), ale dva druhy podvozku. Starší podvozek “Z” vycházel z dvoulitrových modelů a novější, těžší podvozek ZMB měl pevnější bočnice rámu a příčné trubkové členy. Po dalším převrtání měl třílitr objem 3181 cm3. Od roku 1932 se začal na chladiči používat znak se stylizovanými křídly (foto), který pak měly v různých podobách všechny následující Lagondy.

Lagonda měla vždy zájem o sportovní uplatnění svých vozů, hlavně ve vytrvalostních závodech. V roce 1928 se D’Erlanger a Hawkes zúčastnili 24hodinového závodu v Le Mans a se zlomeným rámem a bez předních brzd skončili na 11. místě. Jiná posádka se tohoto závodu zúčastnila o rok později, ale bez úspěchu. Výrazné úspěchy na této trati měly teprve přijít.

Rapier a M 45 41/2 Litre

V roce, kdy se fašisté ujali moci v Německu přišla Lagonda se dvěma velmi odlišnými sportovními vozy. Malý Rapier poháněl čtyřválec o objemu 1,1 litru s moderním rozvodem 2xOHC a atmosférickým nebo kompresorovým plněním. Motor a vlastně celý vůz navrhl Tim Ashcroft. Karoserie dodávala firma Abbott z Farnhamu a podvozek využívaly i jiné karosářské firmy v Anglii. Mnoho vozů Lagonda Rapier dodnes jezdí a jejich majitelé vytvořili klub Rapier Register, součást klubu Lagonda.

Ještě zajímavější a mnohem výkonnější byl typ M45 41/2 Litre s šestiválcem Meadows (rozvod OHV) s objemem válců 4453 cm3. Motor měl dvojí zapalování, cívkové a magnetové. Vozy M45 slavily úspěchy hned od začátku. Lord de Clifford podnikl například s prototypem cestu do Řecka a na trati do italského Brindisi porazil rychlík o 14 hodin. Diváci tradiční Tourist Trophy zase obdivovali trio lehkých vozů Lagonda M45 Rapide (foto) ze stáje Arthura Foxe. V roce 1934 zemřel ředitel Lagondy generál Metcalfe a na jeho místo nastoupil Sir Edgar Holberton. Lagonda M45 41/2 Litre byla doplněna modelem Rapide (M45R) s kratším a pevnějším podvozkem, brzdami Girling a motorem vyladěným na vyšší výkon. Podobný podvozek používaly také poslední modely z řady 3 a 31/2 Litre (M3SR).

Bankrot a LG Motors

V polovině třicátých let vyráběla Lagonda šest modelů a to bylo pro tak malou firmu ekonomicky neúnosné. Nepomohlo ani vítězství závodního týmu Fox & Nicholl s vozem Lagonda Rapide v Le Mans a firma se ocitla před bankrotem. Zachránil ji Alan Good, který přeplatil dalšího zájemce Rolls-Royce a přejmenoval firmu na LG Motors. Všechny stávající modely nahradil jediným LG45 41/2 Litre, vycházejícím z typu M45 Rapide.

Modely Rapier se dál vyráběly v bývalé servisní dílně v Hammersmithu, kde pánové Ashcroft a Oates založili firmu Rapier Cars Limited. I tu ale zastihly finanční problémy, takže výroba byla v roce 1938 ukončena. Mezi poslední husarské kousky Rapieru bylo dosažení průměru 209 km/h na vnějším okruhu v Brooklands, což je pro vůz s motorem 1,1 litru slušný výsledek.

Bentley ve službách Lagondy

Alan Good přivedl do své firmy známého konstruktéra Waltera Owena Bentleyho a pověřil jej funkcí hlavního designéra. Výsledkem jeho práce byl model LG45, vzniklý úpravou původního M45. Jeho mistrovským dílem ve službách Lagondy byla konstrukce vidlicového dvanáctiválce. LG45 se vyráběl v letech 1935 až 1937 se dvěma různě dlouhými podvozky a čtyřmi verzemi motorů.

V LG Motors byl vyvinut systém postupných úprav vyráběných modelů (Sanctions). Mezi nejvýznamnější varianty LG45 patřil čtyřmístný Rapide Tourer (LG45R). Fox a Nicholl postavili čtyři speciály LG45, dva dvoumístné a dva čtyřmístné. Jeden z nich vyhrál svou třídu na Velké ceně Francie sportovních vozů v roce 1936. Celkem bylo vyrobeno 278 vozů LG45 a 25 LG45 Rapide.

LG6 a modely V12

Velký sedan LG6 (foto) byl posledním vývojovým stupněm šestiválcového modelu 41/2 Litre. Používal podobný podvozek jako model V12, ale s jiným rozvorem. Měl také dvouokruhové hydraulické brzdy. Oba modely, V12 a LG6 se představily společně na londýnském autosalonu v roce 1937 a jejich výroba začala na začátku roku 1938.

Bentleyho model V12 měl objem motoru 4480 cm3 a dva nebo čtyři karburátory SU. Dodával se ve třech délkách podvozku podle typu karoserie. Na podvozcích Lagondy stavěli britští karosáři různé speciální karoserie. Příkladem je dvoudveřová karoserie kupé od firmy Barley. Oba modely LG6 a V12 se dodávaly rovněž v provedení Rapide, ty se ale příliš nelišily od standardu. Vrcholem předválečné nabídky byl dvoumístný roadster Lagonda V12 Rapide. Celkem bylo vyrobeno 82 kusů LG6 a 185 kusů V12. Několik jich bylo dodáno americkým zákazníkům až v roce 1940. To už ale v Evropě zuřila válka a britský průmysl se musel plně věnovat válečné výrobě.

Poválečná historie automobilky Lagonda je spojena se jménem David Brown. Ten v roce 1947 koupil Lagondu a spojil ji se značkou Aston Martin. Název Lagonda se občas používal pro čtyřdveřové verze modelů Aston Martin. Budoucnost Lagondy jako samostatné značky naznačil koncept vystavený letos v Ženevě.

Během druhé světové války a krátce po ní pracoval Walter Owen Bentley na řadovém šestiválci s objemem 2,6 litru (2580 cm3) a rozvodem 2xOHC, určeném pro menší Lagondu. Několik prototypů tohoto vozidla jezdilo už koncem roku 1945. Jejich podvozek vycházel z modelu LG6, byl ale modernizován. Dostal vpředu nezávislé zavěšení kol a pérování vinutými pružinami a vzadu obstaraly odpružení torzní tyče. Při poválečném nedostatku oceli ale Lagonda nebyla schopna vlastními silami uvést vůz do sériové výroby.

David Brown a Aston Martin

Podnikatel David Brown se rozhodl spojit síly dvou malých anglických automobilek Lagondy a Aston Martin. Motor, který navrhl Bentley se stal základem pro vozy obou značek. Ty zůstaly ve firmě David Brown Group zachovány, přičemž modely Aston Martin dostaly typové označení DB (David Brown) a u Lagondy zůstalo zachováno značení podle objemu motoru. Výroba vozů obou značek byla převedena do Felthamu (Middlesex) a původní továrna Lagondy ve Staines byla prodána výrobci vznětových motorů Petters. Diesely se tam vyráběly až do roku 1989, kdy byla továrna zbourána a na jejím místě vyrostl supermarket. Konstruktér W. O. Bentley už do Felthamu nepřešel a vytvořil vlastní poradenskou firmu.

Šestiválce Bentley 2,6 a 3 litry

Lagonda se skvělým Bentleyho šestiválcem 2,6 litru (výkon 78 kW/106 k) se začala vyrábět počátkem roku 1949 pod názvem 2.6 Litre. Motory Bentley 2.6 používaly později také modely Aston Martin DB2 a DB2/4. Většina vozů dostala karoserii přímo v továrně, ale několik podvozků “oblékly” malé britské karosárny, z nichž nejaktivnější byl Tickford. Lagondy 2.6 Litre se dodávaly v čtyřdveřovém provedení (saloon) a také s dvoudveřovými karoseriemi s plátěnou stahovací střechou, zvanými Drophead Coupé (DHC). Měly klasické kapkovité blatníky, oválnou masku chladiče a rovné čelní sklo. Mezi zajímavosti konstrukce podvozku patřila polosamočinná převodovka Cotal a umístění zadních brzd u diferenciálu.

Koncem roku 1952 byl model 2.6 Litre mírně přepracován a dostal označení 2.6 Litre Mark II (kresba nahoře). Kromě o něco nižší spotřeby byly ostatní změny zanedbatelné. Mnohem zásadnějším přerodem prošly Lagondy v následujícím roce. Šestiválcový řadový motor byl převrtán na objem 2922 cm3 (vrtání/zdvih 83/90 mm) a jeho výkon vzrostl na 104 kW (142 koní) při 5000/min. Při prakticky nezměněném podvozku dostal model 3 Litre zcela novou, moderní karoserii od firmy Tickford. Přední blatníky již byly zcela zapuštěné do boků, zadním zůstal elegantní kapkovitý tvar. Čelní sklo již bylo mírně zaoblené. Vůz se dodával s dvoudveřovou a čtyřdveřovou karoserií (kresba) s pevnou střechou a rozměry 4980 x 1760 x 1570 mm (rozvor 2880 mm) a také jako dvoudveřový kabriolet. Několik kabrioletů karosovala švýcarská firma Hermann Graber.

V roce 1955 převzal David Brown karosárnu Tickford a veškerá činnost automobilky Aston Martin Lagonda se přesunula do Newport Pagnell v hrabství Buckinghamshire, kde Tickford od začátku působil. Továrna ve Felthamu byla uzavřena. V říjnu 1956 se začala vyrábět verze 3 Litre Mark II s řazením na podlaze a několika dalšími drobnými změnami a skončila výroba kabrioletů. Sedany se vyráběly až do února 1958. Celkový počet vyrobených vozů dosáhl u modelu 2.6 Litre něco málo přes 500 kusů a třílitrů vznikla přibližně polovina tohoto počtu.

Rapide

Po tříleté odmlce, kdy byly Lagondy staženy z trhu, byl v roce 1961 představen model Lagonda Rapide (foto) se samonosnou hliníkovou karoserií, vyrobenou podle návrhu italského designérského studia Touring. Vůz poháněl řadový šestiválec konstrukce Bentley s objemem válců 3995 cm3 a výkonem 174 kW (236 k). Jednalo se prakticky o čtyřdveřový Aston Martin DB4. Kromě karoserie se Rapide lišil od DB4 jen zavěšením zadních kol De Dion, jinými karburátory a dostupností automatické třístupňové převodovky. Jeho vysokou cenu si ale mohlo dovolit jen 55 zákazníků a v roce 1964 byla výroba zastavena.

Ze stylistického hlediska byly zajímavé šikmo uspořádané dvojice světlometů a maska ve tvaru koňského chomoutu. Zadní blatníky byly protažené do tvaru tehdy módních ploutví a zakončeny svisle uspořádanými koncovými světly. Luxusní výbava vozu zahrnovala dvouokruhové kotoučové brzdy s posilovačem, kůží potažený interiér a přístrojovou desku s výplní z ořechového dřeva. Vozy se stavěly pouze na objednávku a jejich cena se blížila pěti tisícům liber.

Aston Martin Lagonda

Po modelu Rapide zmizela nadlouho značka Lagonda z automobilových katalogů. Až v letech 1974 až 1976 bylo na bázi modelu Aston Martin V8 vyrobeno několik luxusních sedanů Aston Martin Lagonda a kombi Shooting Brake. Aston Martin se v důsledku krize dostal do finančních potíží, ze kterých mu pomohl americký a kanadský kapitál. V této době se vedení firmy rozhodlo obohatit nabídku sportovních vozů o luxusní sedan, který by znovu oživil značku Lagonda.

Londýnský autosalon v roce 1976 se stal svědkem premiéry modelu Aston Martin Lagonda (foto) s futuristickou čtyřdveřovou karoserií navrženou Williamem Townsem. Vůz s rozměry 5283 x 1816 x 1302 mm a rozvorem 2915 mm vynikal nízkou stavbou, hranatými tvary a klínovým profilem. Nízká příď měla ve středu miniaturní masku chladiče, po stranách výklopné hlavní světlomety a pod nimi směrová světla a pomocné světlomety. Nespolehlivé výklopné světlomety byly ale brzy nahrazeny dvěma trojicemi obdélníkových světlometů oddělených pozměněnou mřížkou chladiče. Neobvyklé tvary tohoto vozu si našly svoje obdivovatele i odpůrce. S exkluzivitou vnějších tvarů si nijak nezadal interiér vozu. Jako první sériový vůz na světě využíval  počítačový management a digitální přístrojový panel s LED diodami a později méně spolehlivou obrazovkou.

Aston Martin Lagonda využíval komponenty z modelu Aston Martin Virage, včetně vidlicového osmiválce s objemem 5340 cm3 a výkonem, který se podobně jako u vozů Rolls-Royce neuváděl. Odhaduje se, že měl kolem 340 koní a vůz s ním dosahoval rychlosti 225 km/h. Spotřeba paliva nebyla nijak malá (téměř 30 l/100 km). Standardní výbavou byla třírychlostní automatická převodovka TorqueFlite od Chrysleru. Vozy se vyráběly ručně a do roku 1989 jich bylo vyrobeno 645 kusů. Vzniklo také několik kusů dvoudveřové verze Rapide, prodloužené limuzíny Tickford a extravagantního kombi nazvaného Shooting Brake.

Blýskání na časy

Na ženevský autosalon 1993 přijel Aston Martin s konceptem nazvaným Lagonda Vignale. Designér Moray Callum navrhl elegantní čtyřdveřovou tříprostorovou karoserii ladných tvarů s rozměry 5240 x 1960 x 1450 mm, která byla vyrobena v turínské karosárně Ghia na podvozku amerického Lincolnu s šestilitrovým motorem V12 (výkon 292 kW). Zůstalo jen u pokusu a jméno Lagonda se pak vyskytovalo, pokud pomineme oficiální název firmy Aston Martin Lagonda Limited, jen u čtyřdveřových verzí na bázi modelu Aston Martin Virage.

V září 2008 oznámil Aston Martin, který se mezitím stal od roku 1998 součástí amerického koncernu Ford, že hodlá obnovit samostatnou značku Lagonda s cílem rozšířit nabídku o luxusní sedany a vozidla kategorie SUV, se kterými by mohl proniknout na nové trhy a na stávajících podchytit zájemce o jiné než sportovní vozy.

Ženevský autosalon 2009 se stal místem premiéry konceptu čtyřdveřového luxusního vozu s prostým názvem Lagonda Concept (foto nahoře). Podle kusých informací výrobce má tento koncept pod kapotou vidlicový dvanáctiválec pohánějící obě nápravy s 22palcovými koly. Extravagantní karoserie má vysokou příď s velkou maskou chladiče a úzkými světlomety zasahujícími hluboko do boků. V poměru k vysokým bokům má vůz nízká boční okna. Záď vozu kopíruje tvary přídě s výjimkou malého zadního okna. Se sériovou výrobou se počítá nejdříve v roce 2012. Na znovuvzkříšení značky Lagonda si tedy budeme muset ještě počkat, zvlášť když Ford prodal firmu Aston Martin kuvajtským a anglickým investorům. Rozhodně by bylo škoda nevyužít tak libozvučně znějící jméno a stoletou tradici značky Lagonda.

Diskuze o článku Nové téma


Foto galerie

Foto galerie - Aston Martin Lagonda

Aston Martin Lagonda

Toto je článek o modelu Aston Martin Lagonda

Sraz příznivců značky Lagonda v Praze

V úterý 25.8.2015 se v pražských Střešovicích v prostoru tramvajové vozovny sešli příznivci pro laika neznámé automobilové značky Lagonda. Exponátů této extrémně vzácné značky se tu sešlo přes dvacet v ceně od dvou a půl do pětadvaceti milionů korun.

Značka Lagonda vznikla v roce 1906 v Anglii jako výrobce luxusních a extrémně výkonných automobilů. A to bylo vidět i z dnešního srazu. Už jen nasta...

Aston Martin Lagonda

Britská automobilka Aston Martin je proslulá výrobou sportovních vozů. Ovšem i ona ve své historii několikrát zabrousila do poněkud jiných vod. V 70. letech tak například vznikla pozoruhodná a rozporuplná limuzína.

Málo známou skutečností je, že Aston Martin v roce 1947 koupil anglickou značku Lagonda, což byl výrobce sportovních vozů a luxusních limuzín. Pod touto značkou a pod křídly As...

Lagonda Historie

Americký rodák Wilbur Gun pracoval jistou dobu ve své vlasti jako opravář šicich stro­jů Singer a pro zábavu zpival v operách. Roku 1897 se přestěhoval do Británie, kde v roce 1900 sestrojil svůj první automobil. K názvu podniku zvolil jméno řeky La­gonda, která protékala za jeho rodným domkem ve Springfieldu v ameriekém stá­tě Ohio.

Lagonda Motor Company nejprve vyráběla závodni auta a velké pre...


Články