Články


Filmová série o agentu Jejího Veličenstva

2014-03-17 Přečteno: 1 799x

Filmová série o agentu Jejího Veličenstva s číslem 007 je skutečnou legendou a objevuje se v ní celá řada zajímavých aut. 

Kde se Bond vzal?

Mnozí se těmto filmům pohrdavě vysmívají, a to především pro těžko uvěřitelné scény a extrémně ostré hranice mezi dobrem a zlem. Skutečností však je, že filmy s Jamesem Bondem byly a jsou dokumentem o době svého vzniku. Díky nim si připomínáme tehdejší evropskou módu v oblékání, chování, architektuře nebo někdejší dopravní provoz. Navíc průvodní píseň ke každému z dílů, která pokaždé nese název daného filmu a variuje původní hudební bondovský motiv geniálního skladatele filmové hudby Montyho Normana, zůstane navždy typickým příkladem dobové „středoproudé“ muziky jak po hudební stránce, tak v otázce výběru jejího interpreta. Například ve třetím pokračování „bondovek“ s názvem Thunderball tak roku 1965 zazpíval Tom Jones, You Only Live Twice si střihla mladičká Nancy Sinatrová, Shirley Bassey v roce 1971 nazpívala Diamonds Are Forever, Paul McCartney se svojí ženou Lindou připojil o dva roky později Live and Let Die, později znamenitě převzato skupinou Guns ´n´ Roses, za zmínku stojí také Goldeneye Tiny Turner nebo Die Another Day od Madonny. Nás nyní ovšem nebude zajímat sociologický význam nekončící série o Jamesi Bondovi. Zaměříme se na auta, která se v konkrétních filmech objevila. Kromě těch, které používal agent 007 osobně, se zmíníme také o některých strojích, které si ve filmech zahrály menší úlohy. Doufám, že tímto svým článkem neurazím znalce novel a filmů o Jamesi Bondovi, neboť jsem si vědom, že v tomto případě jde jen o stručný nástin situace.

Vůbec prvním vozem Jamese Bonda byl Aston Martin se „spodovým“ čtyřválcem 1,5 l. V novele SilverFin, zasazené do roku 1933, si jej James pravidelně půjčoval od svého strýce Maxe, ačkoli mu bylo teprve 13 let. Tento vůz byl zničen ve třetí novele Double or Die a James si pořídil Bentley 4,5 litre. Ale zpět k filmům, ačkoli nás playboye by jistě zajímaly i Bondovy herecké partnerky, tzv. „bondgirls“. Pozastavíme se u každého oficiálního filmu s Jamesem Bondem v hlavní roli, a to v chronologickém pořadí.

Dr. No (Doktor No), 1962, Sean Connery

V prvním filmu jezdil James Bond vozem Sunbeam Alpine Mk. II z roku 1960. Tento otevřený vůz byl vybaven dvoukarburátorovou verzí čtyřválce 1 592 ccm z Hillmanu Minx, který dával 78 koní a vozu stačil k dosažení rychlosti přes 150 km/h. Ve vedlejší roli se zde objevil také taxík Chevrolet Bel Air, který Bonda vezl z letiště.

From Russia with Love (Srdečné pozdravy z Ruska), 1963, Sean Connery

Bonda jste zde mohli vidět nejčastěji za volantem jeho černého čtyřlitrového Bentleye s přeplňováním. Na chvíli sedlal žlutou dodávku Chevrolet, v Istambulu se nechal svézt limuzínou Rolls – Royce a jeho pronásledovatelé používali Citroën Traction Avant.

 Goldfinger (Goldfinger), 1964, Sean Connery

Ačkoli v původní Flemingově stejnojmenné novele jezdil Bond ve voze Aston Martin DB3 (upřednostnil jej tenkrát před Jaguarem 3,4 l), ve filmu se poprvé objevil za volantem modelu, který se stal pro postavu Bonda typickým: Astonu Martin DB5. Nejslavnější automobil Jamese Bonda. Vzhledem k omezeným možnostem tehdejších filmových triků byla řada jeho vylepšení skutečná. Již zde měl tento vůz všechny dostupné modifikace včetně neprůstřelných výklopných panelů vpředu i vzadu, kulometů pod předními parkovacími světly, zařízení na tvorbu kouřové clony a olejových skvrn či katapultu sedadla spolujezdce. Ve „vystřelovacích“ scénách byla místo sedadla spolujezdce vestavěna bezpečnostní sedačka ze stíhačky, která figurínu symbolizující padoucha vystřelila do výšky údajných deseti metrů. Zatímco „střelba“ z kulometů byla naoko opravdová (do hlavní vstřikoval elektromotorem hnaný systém kapky acetylénu), výsuvné hřeby na pneumatikách byly dílem filmového triku. Veškeré vybavení včetně řady servomotorů a zásobníků výrazně zvýšilo hmotnost vozu, takže i při výkonu 330 koní byla nejvyšší rychlost 232 km/h takřka nedosažitelná. Poté, co se z Goldfingeru počal klubat kasovní trhák, vyrobili v automobilce Aston Martin v Newport Pagnellu dvě repliky tohoto vozu, které se pak objevily na řadě výstav a exhibicí. Stříbrný Aston Martin DB5 si zahrál ještě ve filmech Thunderball a Golden Eye, menší role mu byly svěřeny také v Tomorrow Never Dies, The World is not Enough a posledním Cassino Royale. Kromě slavného Astonu DB5 (který se objevil i v několika dalších filmech včetně Cannonball Runu s Rogerem Moorem) by bylo vhodné zmínit v souvislosti s filmem Goldfinger také bílý kabriolet Ford Mustang Tilly Mastersonové, Lincoln Continental, Rolls Royce Phantom III Sedance de Ville pana Goldfingera a černý Mercedes 190 Bondových pronásledovatelů.

 Thunderball (Thunderball), 1965, Sean Connery

Také film Thunderball patřil stříbrnému Astonu Martin DB5, který své pronásledovatele kropil proudy vody. Opět si zde zahrál otevřený Mustang, tentokrát ve světle modrém laku, Bonda pronásledovali v dalším Fordu, v černém Skylineru. Při této koncentraci vozů s modrou elipsou ve znaku nepřekvapí, že se malou roličkou ve filmu mihnul také vnuk zakladatele značky, Henry Ford II. Fiona zde kromě Mustanga proháněla také motocykl BSA 650 ccm Lightning. 

You only live twice (Žiješ pouze dvakrát), 1967, Sean Connery

V tomto díle, úzce spjatém s Japonskem, excelovala Toyota 2000 GT, ačkoli Bond osobně za volant neusedl. Patřila jeho pomocníkovi Akimu a představovala mezník ve vývoji japonských sportovních vozů. Toyota 2000 GT se stala senzací tokijského autosalonu v roce 1965, šlo o elegantní kupé s řadovým dvoulitrovým šestiválcem, který dával 150 až 200 koní a umožnil vozu dosáhnout rychlosti přes 220 km/h. Mezi jeho přednosti patřily nezávislé zavěšení všech kol, pětistupňová převodovka či kotoučové brzdy Dunlop na všech kolech. Během následujících tří let se jich vyrobilo jen asi 350 kusů a dvě z těchto kupé byla přestavěna na roadstery pro využití ve filmu You only live twice. V duchu tehdejší představy o technické převaze japonských inženýrů byla „Bondova“ Toyota vybavena například kamerovým systémem pro sledování dění před a za vozem, bezdrátovým komunikační zařízením, hlasem aktivovaným záznamníkem v autorádiu či videorekordérem v přihrádce před řidičem nebo malou barevnou televizí. Ve filmu You only live twice se můžete dále setkat třeba s vozy Dodge Polara či Toyota Crown 2300.

On Her Majestys Secret Service (Ve službách Jejího Veličenstva), 1969, George Lazenby

Hlavní role se tentokrát poprvé zhostil jiný herec než Sean Connery. Výběr George Lazenbyho se však záhy ukázal jako ne příliš šťastný, Connery byl již s postavou Bonda až příliš pevně spjat a Lazenby navíc nijak neoslnil. Lazenby ve filmu sedlal opět Aston Martin, tentokrát v provedení DBS V8. Na tomto voze byl jasně patrný tlak ze strany amerických dealerů této značky, kteří zkrátka vyžadovali osmiválec. Ačkoli šlo o moderní čtyřvačkovou vstřikovou jednotku, která navíc dávala 375 koní a vozu umožnila dosáhnout rychlosti téměř 260 km/h, Aston Martin DBS byl příliš těžký. K dispozici byla také třístupňová automatická převodovka Chrysler typu Torqueflite. Bondovo auto se objevilo pouze ve čtyřech scénách tohoto filmu, pravděpodobně bylo vybaven ostřelovací puškou v palubní desce a vůz nechránily neprůstřelní štíty. DBS se mihnul i v následujícím díle s názvem Diamonds are forever. V tomto filmu se můžete setkat také s Mercury Cougar Convertible nebo Rolls Roycem Silver Cloud I.

 Diamonds are forever (Diamanty jsou věčné), 1971, Sean Connery

Sean Connery byl v roli Bonda zpět a tentokrát usedl za volant červeného Fordu Mustang ve verzi Mach 1 modelu 1971. Vůz ve filmu byl vybaven několika továrními příplatkovými prvky výbavy včetně sportovního podvozku, jeho osmiválec dával výkon 250 km/h. Bylo to sice doba začínajícího úpadku slavné řady Mustang, Bond však opět nezklamal a předváděl mimořádně působivé kousky včetně jízdy po dvou kolech.

 Live and let die (Žít a nechat zemřít), 1973, Roger Moore

Sean Connery odmítl roli v nové bondovce a s ní i honorář ve výši 5,5 milionů dolarů. Poprvé se tak v roli agenta 007 objevil Roger Moore, který Conneryho štafetu převzal se ctí a na řadu dalších pokračování. Děj se točí kolem drogové mafie, James Bond cestuje nejprve do New Orleansu a později na karibský ostrov, ovládaný kultem Voodoo. Tento kult maskuje obrovskou výrobnu heroinu doktora Kananga. Ve filmu se objeví starý londýnský dvoupodlažní autobus, dva policejní vozy Chevrolet Nova modelu 1973 nebo Cadillac Fleetwood, který ze zpětného zrcátka střílí šipky s jedem. K vidění je zde také Chevrolet Corvette, maskovaný pod karosářskými díly Cadillacu Eldorado, čímž vznikl vůz Corvorado. Výraznou roli v tomto filmu sehrály také rychlé motorové čluny. 

The man with the golden gun (Muž se zlatou zbraní), 1974, Roger Moore

Bondův americký vůz AMC Matador v tomto filmu předvedl odvážnější kousky než kdykoli před tím. Vynikal mezi nimi především skok přes řeku, který nebyl dílem triku, ale skutečnou událostí. Na přípravu tohoto skoku byl poprvé využit počítač. Ten po naprogramování dostupných údajů o provozu automobilů vypočítal přesné rozměry a sklony odrazové a dopadové rampy, kvalitu použitého materiálu a doporučil právě automobil AMC Matador. Ten podle počítače musel při skoku vážit včetně řidiče přesně 1 460,60 kg, vzdálenost měla mezi rampami měřit 15,86 m a nájezdová rychlost činit 64,36 km/h. Dalším vozem, který si liboval v provozu ve vzduchu, byl opět AMC, tentokrát typu Hornet. Ten posloužil jako základ pro skutečný „autoletoun“, jenž byl nakonec 9,15 metrů dlouhý, 12,80 metrů široký a 3,04 metrů vysoký. Ačkoli se tento stroj do vzduchu dostal, ve většině scén byl nahrazen zhruba metrovým, dálkově ovládaným modelem. V dalších automobilových rolích vystoupily například Mercedes 240D nebo MGB. 

The spy who loved me (Agent, který mě miloval), 1977, Roger Moore

Na londýnském autosalonu v roce 1975 poprvé zazářil Lotus Esprit s kabátem střiženým u Giugiara. Auto se zalíbilo také producentu bondovek Broccolimu, který již v té době připravoval nový film The spy who loved me. Automobilka Lotus po možnosti prezentace svého nového modelu sáhla bez dlouhého přemýšlení, neboť z předchozích zkušeností bylo jasné, že účast každého vozu v bondovce předcházela obrovskému komerčnímu úspěchu. S autem byly v prvních několika letech samé problémy: interiér byl mírně řečeno spartánský, jak co do výbavy, tak do dílenského zpracování, dveřní okna často stávkovala, topení nefungovalo, motor se přehříval a proti korozi neošetřený skelet rezivěl. Továrna přesto filmařům dodala nejprve dva a brzy dalších šest Espritů v sériovém provedení, pouze se speciálním krycím plechem pod motorem. Při jedné scéně, točené na Sardinii, byl Bond ve svém Lotusu pronásledován černým Fordem Taunus. Bond své nepřátele zasypal proudem cementu, který byl ve skutečnosti jen ovesnou moukou. V dalších scénách se Esprit změní v ponorku. Jeden z Espritů byl proto předán specializované floridské firmě Perry Submarines, která jej upravila pro pohyb pod vodní hladinou. Většina záběrů byla točena právě s tímto strojem, který byl veden pomocí kabelů, dvaceti metrů kolejnic, elektromotorů a potápěčů.  

Moonraker (Moonraker), 1979, Roger Moore

V tomto celkem nudném filmu vypadá Roger Moore většinou jako parodie sama sebe. Když Bond dorazí do Ria de Janeira, odváží jej do hotelu modrý Rolls – Royce Silver Wraith II. Dalším vozem, který do děje zasáhne, je sanitka Chevrolet Veraneio, v níž jsou Bond a agentka CIA Dr. Goodheadová uneseni. Tato dvojice krátce použije také Mini Moke.

For your eyes only (Jen pro tvé oči), 1981, Roger Moore

V páté Moorově roli agenta 007 používal James Bond především dva vozy: Lotus Esprit Turbo a zdánlivě nepatřičně i Citroën 2CV, slavnou „kachnu“. Většina příběhu se točila na ostrově Korfu (zde byl jeden z Espritů zničen řízenou detonací, když se do něj snažili padouši vloupat), pro zimní scény v Cortina d´Ampezzo jiný z filmařských Lotusů vybavili střešním nosičem pro lyže. Vzhledem k nízkým teplotám se tento vůz nakonec objevil pouze ve dvou záběrech. Daleko zajímavější však bylo obsazení lidového Citroënu 2CV do role Bondova auta. Bond je v jedné scéně divoce pronásledován černým Peugeotem 504. Nešlo proto samozřejmě o sériové provedení tohoto spartánského vozidla. Pro filmování byly u jednoho z britských dealerů vozů Citroën vyrobeny čtyři upravené prototypy. Zatímco zvenčí se takřka nelišily od sériových automobilů, pod karosérií bylo všechno jinak. Bond tak na plátně jezdil speciálem s ležatým čtyřválcem ze Citroënu GS o výkonu 54 koní (dvakrát tolik co u sériového vozu). Zvuk nového motoru byl pomocí speciálních tlumičů upraven tak, aby zněl stejně jako u běžného Citroënu 2CV. Podvozek byl prodloužen směrem vpřed, vyztužen a vybaven tuhými tlumiči a mohutnými stabilizátory, aby bylo možné udržet stroj na silnici. Po filmování jednomu z těchto vozů naměřili maximální rychlost 164 km/h. Avšak ani tento film nelze označit za strhující, trochu vzrušení tak přinášel snad jen okouzlující elegán Dean Martin v roli Matta Helma.

  Octopusy (Chobotnička), 1983,  Roger Moore

V tomto filmu se poprvé ve větší míře objevují auta německé výroby. Černý sedan Mercedes – Benz typu 250 SE se objevuje hned ve dvou sekvencích. Nejprve projede hranicí mezi Východním a Západním Německem, zde sedí James Bond a jeho nadřízený pan M (v podání Roberta Browna). Později v tomto voze Bond uniká svým pronásledovatelům, těžce poškozený vůz s děravými pneumatikami však dále uniká po železničních kolejích. Scéna zasazená do stanice v Karl Marx Stadtu se točila v britském Peterboroughu. Tomuto účelu byly přizpůsobeny nápravy vozu. Když se blíží vlak, Bond opouští interiér vozu jeho střešním oknem a přeskočí na jedoucí vlak,  v tento moment nahradil Moorea kaskadér Martin Grace. Opuštěný mercedes je vymrštěn do vzduchu, k čemuž posloužila speciální nájezdová plocha. Bond později uniká za volantem ukradené Alfy Romeo GTV ulicemi Berlína, přičemž je pronásledován policejními vozidly BMW řady 5 a motocyklem téže značky.

Never say never again (Nikdy neříkej nikdy), 1983, Sean Connery

Ačkoli jde o neoficiální bondovku (nepochází z Broccoliho produkce), krátce se o něm zmíním. Zcela naposledy se tehdy role britského agenta 007 zhostil Sean Connery. Nejzajímavější z automobilových honiček je scéna, v níž James Bond pronásleduje na svém motocyklu (!) Yamaha XJ 650 Turbo ujíždějící rudý Renault 5 Turbo. V menších rolí se zde můžeme setkat také s Chevroletem Camaro nebo Mercedesem – Benz SL.

 A view to a kill (Vyhlídky na vraždu), 1985, Roger Moore

Modrý americký sedan Ford LTD lze krátce spatřit, když James Bond opouští San Francisco. Jiný ford modelu 1985, za jehož volant usedl agent CIA Chuck Lee, byl terénní model Bronco. Rolls-Royce Silver Cloud II z roku 1962 řídil Bondův spojenec Sir Godfrey Tibbet, ale tento vůz nedopadl dobře, neboť byl vytlačen do jezera. Dále se zde setkáme se stříbrným Chevroletem Corvette z půjčovny, který Jamesi opět zachrání kůži. Při stíhací jízdě Paříží sedí Bond za volantem taxíku Renault 11, který nejprve přijde o střechu a později i o celou svoji zadní část.  Bond však usedl také za volant amerického hasičského vozu American LaFrance. V menších úlohách vystoupily také Jeep Cherokee či Peugeot 604.

 The living daylights (Dech života),1987, Timothy Dalton

Teprve s příchodem nového Bondova představitele Timothy Daltona se do hry vrací vozy Aston Martin. Filmaři používali dvě kupé řady DBS V8 Vantage a zprvu i jeho otevřenou verzi Volante. Část příběhu se odehrává na sněhu, Bondův vůz byl proto opatřen raketovým pohonem (ve skutečnosti šlo jen o hořící plyn), výsuvnými hřeby na pneumatikách či zařízením pro prořezávání se ledem. Tento stroj vybavili také raketami, výsuvnými lyžemi pro korekci směru jízdy nebo displejem promítajícím na čelní sklo míření zbraní. V šedém sedanu Audi 200 Quattro prchá Bond Vídní. Roli sanitky si zahrál stroj GMC Vendura  

 Licence to kill (Povolení zabíjet),1989, Timothy Dalton

Na začátku filmu řídí Bond Lincoln Mark VII LSC. Během děje se dostává do konfliktu s mafiánem Sanchezem, který jezdí stříbrným vozem Maserati Biturbo. Sanchezův pomocník Perez zasáhne raketou odpálenou ze svého Jeepu CJ-7 cisternu Kenworth W500B. Nikterak zajímavý film u vyznavačů bondovek propadl díky tomu, že byl James sprostý na pana Q. 

Goldeneye (Zlaté oko), 1995, Pierce Brosnan

Konečně! Po řadě více méně unylých filmů tu byl snímek o Jamesi Bondovi, poprvé hraný Piercem Brosnanem, který se opíral o současnost, ale zároveň obsahoval legendární prvky z prvních bondovek. Zpět byl také stříbrný Aston Martin. Bond jej využíval více méně jako své vozidlo pro volný čas, ačkoli s ním podnikl také „ostrý“ závod s moderním Ferrari 355 GTS. Pro své každodenní ježdění měl k dispozici roadster BMW Z3. Bylo to vůbec poprvé, kdy za své oficiální přijal vůz německé výroby. Ale nebyla to tak docela pravda. Automobilka BMW v té době byla také trochu britská, neboť koupila chátrající Rover Group. Vůz se však vyráběl v americkém Spartanburgu, čímž oslovil také zámořský trh. Film Golden Eye byl představen 13. listopadu roku 1995 v New Yorku a ve stejný den měl premiéru i model BMW Z3. V Central Parku bylo vystaveno dvanáct exemplářů, které osobně představili Pierce Brosnan jako James Bond a Desmond Llewelyn, legendární představitel pana Q. Propojení kina s autem se ukázalo jako dokonalé, film se stal kasovním trhákem a ruce si mnuli také u BMW, mezi prvními vůz řady Z3 zakoupili Alec Baldwin (pro manželku Kim Basinger), Steven Spielberg (pro svoji matku a Madonna odebrala hned dva vozy pro své přátele. 

 Tomorrow never dies (Zítřek nikdy neumírá), 1997, Pierce Brosnan

Spojení Bonda s BMW bylo pro obě strany úspěšné, není proto divu, že pokračovalo i v následujícím filmu. Zde však James Bond používal velký, prodloužený stříbrný sedan typu 750L. Automobilová honička jej zavedla do patrových garáží, kde Bond řídil své auto dálkovým ovládáním integrovaným v mobilním telefonu. Působivé. Koneckonců, každý špiónský film by měl obsahovat scénu honičky garážemi. Alespoň na chvíli se zde opět objevil Aston Martin DB5, v menších rolích lze zaznamenat také Opel Senator, limuzínu Daimler či Ford Sierra, zajímavým zpestřením se stal motocykl BMW Cruiser R 1200 C, první chopper bavorské značky.

 The world is not enough (Jeden svět nestačí), 1999, Pierce Brosnan

Také v devatenácté bondovce zářily vozy BMW, především pak sportovní model Z8. Tento stroj byl vybaven dálkovým ovládáním, dokonalým navigačním systémem a raketami země – vzduch ukrytými pod ventilačními mřížkami v blatnících. Bond jednou z těchto střel zničil útočící vrtulník. Točilo se v Baku v Kaspickém moři a v ateliérech Pinewood Studios v Anglii, filmaři měli k dispozici tři ručně zhotovené prototypy typu Z8. Objevit se měl opět Aston Martin DB5, ale jeho cesta na velitelství služby MI6 byla nakonec vystřižena. Již poněkolikáté se ve filmu o Jamesi Bondovi objevil vůz značky Rolls – Royce. Šlo o model Silver Shadow, který zde sloužil Valentinu Žukovskému a skončil ve vodách Kaspického moře.

 Die another day (Dnes neumírej), 2002, Pierce Brosnan

Značná část filmu, dosud poslední s Brosnanem v roli Bond, se odehrává v ledovém království padoucha Gustava Gravese. Ještě před tím se však Bond objevuje na Kubě, kde chvíli řídí Ford Fairlane z roku 1957. Po většinu filmu však používá znovu Aston Martin, tentokrát vrcholné provedení V12 Vanquish, jemuž pan Q s oblibou říká Vanish. Po dlouhé době je Bondův vůz vybaven řadou bojových vylepšení, včetně raket pod přední maskou, likvidátorů vypálených střel nebo vystřelovacího sedadla spolujezdce podobného tomu z prvních filmů s Astonem Martin DB5. V tomto případě jej však Bond nevyužil pro zbavení se nežádoucích spolucestujících, ale k převrácení vozu poté, co byl obrácen na střechu. Zajímavým zařízením bylo automatické kamuflážní zařízení, které na pokyn tlačítka vyvolalo pomocí systému kamer a projektorů dojem průhlednosti. Ve finálové honičce byl Bond pronásledován zeleným kabrioletem Jaguar XKR s padouchem Zaem za volantem, jehož vybavení k boji bylo s tím Bondovým do značné míry srovnatelné. Ve filmu se krátce objevil také americký Ford Thunderbird. Situace se změnila, většina vozů použitých v tomto snímku byla z produkce koncernu Ford.

 Casino Royale (Casino Royale), 2006, Daniel Craig

 Ačkoliv další a zatím poslední film Casino Royale, vycházející úzce z původního a vůbec prvního stejnojmenného Flemingova románu měl být od předchozích bondovek výrazně odlišný, Aston Martin zůstal ve hře.

V novém příběhu odehrávajícím se na počátku Bondovy kariéry je postava agenta 007 pojata zcela jinak než v mnoha předchozích dílech. „Je mnohem temnější, přesně tak jak ji Flemming původně vytvořil. Bond je doslova samotář a jen nerad navazuje mezilidské vztahy. V průběhu filmu se nicméně stane kultivovanějším člověkem. Pro nový film automobilka Aston Martin připravila zcela nový model DBS, který je jakousi směsicí DB9 a závodního DBR. Nový model si zachovává ducha i proporce svých sourozenců, vyhlíží však mnohem sportovněji a agresivněji. Podobně byl pojat i interiér, který zdobí skořepinová sedadla a velmi hodnotná kůže se speciálně opracovaným povrchem. A jakou roli měl nový model ve filmu? Jde především o divokou noční honičku, která končí v momentě, kdy je Bond nucen se vyhnout své partnerce Vesper Lynd ležící uprostřed silnice. Aston Martin opouští silnici a předvádí ohromnou sérii salt a kotrmelců. Vůz se převrátil celkem sedmkrát, čímž překonal světový rekord vytvořený v pořadu Top Gear televize BBC, kdy se podařilo předvést šestinásobný kotrmelec. Aston Martin DBS se tak zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Koordinátor kaskadérských kousků filmu Casino Royale Gary Powell připravoval manévr velmi pečlivě. Pro výchozí pokus byla vytvořená malá rampa, avšak DBS se prokázalo mimořádně stabilní a po opuštění rampy vzlétlo a opět přistálo na všech čtyřech kolech skoro jako letadlo. Aby se celý kousek povedl, museli technici instalovat za řidičovo sedadlo pyrotechnický válec, který se aktivoval tlačítkem uvnitř vozu. Akce byla pečlivě nacvičena s testovacími vozy, které měly shodnou hmotnost jako DBS. Při pěti pokusech vše fungovalo skvěle, přesto však tvůrci ještě změkčili tlumiče pérování. Kaskadér Adam Kirley, který nádherné sedminásobné salto absolvoval za volantem vozu místo Daniela Crai-ga, musel tlačítko stisknout v přesně stanovený okamžik, a to při rychlosti mezi 105 až 115 km/h. Salto předčilo i očekávání celého týmu a ve filmu působí ohromně dramaticky. Zkrátka tvůrcům nové bondovky se podařilo vytvořit nejen nový světový rekord v počtu kotrmelců, ale poskytnout novému autu agenta 007 jednu z nejzajímavějších akcí všech bondovek.

Vůz nebyl vybaven ničím pozoruhodným, snad až na tajnou skrýš pro Bondovu zbraň Walther P99 a soupravu první pomoci, která obsahovala také různé protijedy či malý defibrilátor. Většina automobilových fandů šla na film v nadšeném očekávání, že spatří ohlášený Ford Mondeo první generace. K jejich zklamání si zde příliš nezahrálo, jelikož šlo o ručně zhotovený prototyp. Menší roli si zde zahrál další vůz z rodiny Ford, černý Range Rover Sport.

 Quantum of Solace (Quantum of Solace), 2008, Daniel Craig

 Další díl se na scéně objevil roku 2008 v hlavní roli hraje (díky bohu) stále Daniel Craig a nese název Quantum of Solace. V tomto díle se opět představil Aston Martin, tentokrát ve verzi DBS. James, jako většinu svých aut rozbije při automobilové honičce. Auto, opět nepředvede nic specifického, ale i tak se jedná o nádherný kousek. V tomto díle se také opět předvede Anglický Range Rover ve verzi Sport. 

Dvaadvacátá oficiální bondovka přejímá název Flemingovy povídky z roku 1959 Kvantum útěchy. S jejím obsahem ale nemá nic společného a dějově navazuje přesně v místě, kde skončila Bondova poslední mise v Casino Royale.

  Poprvé v historii příběhů o neohroženém agentovi s povolením zabíjet jsme se tak dočkali přímého pokračování, které je tak úzce svázáno s předešlou částí série. Zatímco dříve byl superšpión Jejího Veličenstva vysílán na samostatné mise a jeho jednání nebylo motivováno osobními pohnutkami, zde se dostává do spárů vendety za smrt milované ženy.

 James Bond (Daniel Craig) se v pátrání po vrahovi zrádné dvojité agentky Vesper Lyndové dostává na stopu obchodníka a lobbisty Dominica Greenea (Mathieu Amalric), jenž usiluje o kontrolu nad vodními zdroji v Bolívii. Jeho zdánlivě bohulibá ekologická organizace Greene Planet je ale jen pláštíkem, zakrývajícím činnost tajemného společenství Quantum, sdružujícího vlivné a mocné osoby v jejich zločineckých rejdech. Bondovou partnerkou se stává divoká ruská agentka Camille (Olga Kurylenkoová), hnaná rovněž motivem osobní msty, tentokrát za smrt rodiny, vyvražděné bolívijskou armádní generalitou.

Quantum of Solace navazuje na realistický a syrový trend, nastolený předchozím Casinem Royale. James Bond v Craigově interpretaci postavy agenta 007 není žádný uhlazený a sebeironický elegantní bonviván „brosnanovského“ typu, který svádí ženy se stejnou lehkostí, s jakou si pohrává na jazyku s olivou v oblíbeném vodka-martini, ale naštvaným zasmušilým mužem, jenž má v sobě živočišné instinkty agresivního zabijáka a neváhá jich použít.

  Milovníci tradice si budou muset odpustit nejen narážky na oblíbené pití a slavnou představovací větu „Jmenuji se Bond. James Bond“, pronášenou s lehce povytaženým koutkem úst, ale i další oblíbené atributy a klišé. Nedočkají se tak nejen škádlení se slečnou Moneypenny, demonstrace hi-tech udělátek v dílně dětsky hravého Q, ale dokonce i mimopracovní vztahy s bondgirls nekončí vždy v ložnici, ale jen u letmého polibku.  Nahá dívka, potřená od hlavy až k patě ropou, odkazuje sice ke Goldfingerovi, ale jinak z bondovského vesmíru zůstaly při starém jen suše ironické hlášky šéfky tajné služby M (Judi Denchová).

  Scénář z pera Paula Haggise (Crash), jenž se podílel i na Casinu Royale, navazuje na předloňský snímek a bez jeho znalosti nebo aktuálního připomenutí budou divákovi některé souvislosti minimálně v první polovině snímku nejasné nebo mu budou unikat. Ne všechny motivy, jež v dějových zvratech scénář rozplétá, jsou i protentokrát uspokojivě dopovězeny, takže je možné, že se po vzoru bourneovské „ultimátní“ trilogie dočkáme i něčeho podobného v bondovském vydání.

Zápletka, dotýkající se aktuálního tématu environmentálního ohrožení planety, slouží příběhu jen jako záminka, na níž se může rozehrát dramatický motiv pomsty. Děj přeskakuje z kontinentu na kontinent, různorodé destinace se v něm mění jak na běžícím páse, ale mezi jednotlivými scénami občas chybí vnitřní návaznost a působí jako sled motivů a postav, jež plní funkci atrakce, která zaplňuje nejistotu, jak vypravěčsky posouvat příběh vpřed.

Ve způsobu inscenování akce tvořily bondovky vždy své vlastní universum, které mělo svůj půvab v tom, že se nesnažilo přizpůsobovat módním trendům. V Quantum of Solace ale producenti najali Forsterovi k ruce pomocného režiséra Dana Bradleyho, jenž se na trilogii o agentovi se ztrátou paměti, podílel jako koordinátor kaskadérských kousků.

  Akční scény tak získaly na výrazné svižnosti a dynamičnosti, o čemž se přesvědčíme už v úvodní automobilové honičce v mramorovém lomu. Prudce na sebe stříhané detailní záběry a absence velkých celků pomrkává po bourneovské adrenalinové filmové řeči Paula Greengrasse. Rvačky jsou fyzicky velmi bezprostřední a spolu s honičkami po střechách a kanálech nám, možná až příliš okatě, připomenou scény z Tangeru v Bourneově ultimátu. Kamera se epilepticky třese, což vede k menší přehlednosti scén, které měly být velkolepé. Subjektivní prožívání akce, díky němuž cítíme každý náraz a střet, má za následek, že dění na plátně vnímáme víc pocitově, než skrze řeč obrazů a chvíli nám trvá, než se ve frenetické změti zorientujeme.

  Žánrově všestranný režisér Marc Forster (drama Ples příšer, životopisné Hledání Země-Nezemě, romantická komedie Horší už to nebude) obohacuje bondovský vizuál užitím paralelní montáže, kdy propojuje přestřelky s vražednými výjevy z představení Pucciniho opery Tosca v rakouském Bregenzu a pronásledování Bondovy oběti s dusotem koní při jezdeckých závodech v Sieně. Choreograficky i symbolicky vynalézavá zkratka zpestřuje akci a slouží ke zvýšení její dramatičnosti i estetičnosti. Přesto je vidět, že díky ne vždy úplně promyšlené střihové skladbě si je režisér jistější v momentech intimně emotivních, kdy James Bond svádí souboj se sebou samým i nepřízní okolí než ve scénách akčně blockbusterových.

Daniel Craig je zarputilejší než minule a ve své osamělosti zjišťuje, že lidi, k nimž si vytvořil blízký vztah, většinou čeká smrt. V něm pak zůstává přetrvávající pocit marnosti z toho, že je nedokázal ochránit. Pudově jde za svým cílem bez ohledu na konvence i pocit vlastní bezpečnosti a stává se tak nebezpečným nejen v očích protivníků, ale i domovské agentury MI6 i spřátelené organizace CIA, jež se ho snaží zpacifikovat.

  Z představitele establishmentu, který bere svou misi jako službu vlasti, za kterou odvádí špinavou práci, se stává v restartované sérii zdivočelé nekompromisní zvíře s ocelovými svaly, jež s chladnokrevnou nevyhnutelností likviduje vše, co se mu postaví do cesty, včetně potenciálních svědků. Pod touto maskou se ale skrývá citlivý muž, jemuž v osobě Vesper vzali nepřátelé středobod jeho špiónského nebe a on zůstal emočně zraněný a nejistý ve správnosti svých rozhodnutí. Ukrajinská modelka Olga Kurylenkoová v pozici femme- fatale neselhává a úlisně fanatický záporák Mathieu Amalric vybavil svého zapáleného ekologického aktivistu s dlouhými prsty, zasahujícími do chodu světa, pronikavě mrazivým pohledem a sugestivním darem výřečnosti.

Skončilo bipolární dělení světa na osu zla a dobra a agent 007 se v něm snaží najít své místo. Globální organizovaný zločin šahá až do blízkosti Bondovy mateřské organizace a on se snaží nezaplést do zkorumpovanosti systému a dostát svému poslání. Bond nového tisíciletí ubral na vtipu, šarmu a elegantním designu a přidal víc potem a prachem zvířené naturalistické akce a hlouběji propracované psychologie postav. Jestli je to správný směr, nechávám na vašem posouzení.

Skyfall (Skyfall), 2012, Daniel Craig

James Bond byl vždy především výtečnou zábavou. Exkluzivní, vybranou, leč zábavou. Pokud se někdy pokusil jít víc do hloubky, ne vždy to fungovalo a ještě rozporuplnější byly reakce publika, které se těšilo na svého svůdného elegána, který neztrácí glanc ani při těch nejkrkolomnějších supermanských výkonech. To samé platí o jakýchkoliv odchylkách od oblíbené rovnice styl – šarm – akce - exotika. (Ostatně podrobněji se můžete o padesátileté historii filmového proutníka v perfektně padnoucím obleku dočíst v našem retrospektivním článku). A právě proto Skyfall zákonitě rozdělí publikum na dvě části, kdy jedni budou tvrdit, že tohle už není Bond.

Svým způsobem je to pravda, protože Skyfall vypráví příběh z pozdního období Jamesovy kariéry, kdy se své profesi věnoval už zatraceně dlouho, malinko nám chřadne, zpomaluje a už to zkrátka není takový superman, jakým býval. A stejně tak si společnost klade otázku, jestli je romantických agentů s povolením zabíjet ještě třeba. Vše začíná ve chvíli, kdy MI6 přijde o disk, na kterém jsou uložené skutečné totožnosti řady tajných agentů. Bond (Daniel Craig) lupiče neúspěšně pronásleduje a následně na několik měsíců mizí ze scény, aby se zraněný a zdrcený nedůvěrou svých nadřízených mohl v klidu upíjet k smrti. K návratu ho přimějí až televizní záběry na teroristy napadenou centrálu MI6. Jakkoliv ho M rozčílila, na holičkách ji rozhodně nenechá.

Proto se hlásí zpět do služby, jen aby nalezl MI6 pod dohledem byrokrata Malloryho (Ralph Fiennes) a M (Judi Dench) vláčenou skrz nedůvěřivý vyšetřovací tribunál, který se snaží zpochybnit ji, či dokonce celou MI6. To je ale především její starost. Bond se musí pokusit neprodleně vypátrat držitele ukradeného disku, protože jeho šifrování bylo konečně prolomeno a neznámý útočník začíná jednoho po druhém kompromitovat jednotlivé agenty. Stopa vede k extravagantnímu Silvovi (Javier Bardem), který má s M nevyřízené účty a hodlá se pomstít ve velkém stylu.

Ze začátku si ještě ničeho nevšimnete. Film otevírá typická bombastická akční scéna, která mimochodem na hony předčí cokoliv, co jsme mohli vidět v Quantum of Solace. Režisér Sam Mendes v tomhle ohledu kašle na hloupé moderní trendy a neplete si snímání akce se simulací epileptického záchvatu. Jeho trikaři a kaskadéři odvedli vynikající práci, tak si dává sakra záležet, abychom si jejich dřinu náležitě vychutnali. Vše je přehledné, natáčené s dostatečným odstupem, ta tam je Quantumovská zbrklost. Mimochodem je zatraceně vidět, že ve většině nebezpečných záběrů se nešaškuje před zeleným pozadím, ale koukáme na skutečně riskantní manévry kaskadérů i samotných herců.

Nicméně jakmile Bond v úvodní misi zklame, Mendes velice rychle obrací kartu a dává nám jasně najevo, že točit toliko naleštěnou akční zábavu, ho vůbec neláká. Aniž by nějak uměle nafukoval Bondovu dobře známou, jednoduchou personu, daří se mu z divákem dobře známých stavebních kamenů sestavit relativně komorní emocionální příběh, ve kterém uvěříte, že opravdu byly otřeseny základy Bondových hodnot a ohroženy věcí, na kterých mu záleží. Není třeba narychlo představovat zrádnou milenku či zabitou lásku, stačí čerpat z toho, co všichni o Bondovi už léta víme a je to obecně platné, ať roli hraje kdokoliv, točí ho libovolný režisér a nacházíme se v jakékoliv éře.

Stejným způsobem zároveň Skyfall provádí jakousi reflexi celé bondovské historie (nebo alespoň jejích dobře známých, klíčových aspektů – Na Timothyho Daltona či neviditelná auta se tady opravdu nikdo vzpomínat nepokouší). Společně s filmem si klademe otázky, jestli je „starý Bond“ ještě v dnešní době relevantní, jestli je na jeho staromilské způsoby někdo zvědavý, jestli fandění starým pořádkům není jen nostalgie. Mendes se nevyhnutelně víc přiklání k jedné straně, ale zároveň tím nijak nesnižuje skutečnost, že pokládat takové otázky je legitimní a dává divákovi dost prostoru na to, aby měl čas si nad jednotlivými tématy hloubat sám. Baví vás víc superman? Nebo ošuntělý, zranitelný agent z masa a kostí, který si musí jít blíž, aby se trefil, a při visení z kabiny výtahu má co dělat, aby mu unavené svaly po chvíli nevypověděly službu? Věří ještě někdo na agenty bez odpovědnosti a známé adresy?

Seriozní otázky a chladná realita všedního dne střídají Bondovy sebe shazující poznámky a záměrně přestřelené momenty, kdy se s úsměvem nostalgicky obracíme do minulosti. Mendes dokáže přístup měnit naprosto přirozeně a plynule, aniž by to působilo jakkoliv rušivě, přičemž nejlépe je to ilustrovatelné asi na záporáku Silvovi, který se chvílemi chová jako realistický šílenec, aby o vteřinu později přepnul do karikatury, aniž by při tom ztratil cokoliv ze své uvěřitelnosti.

Javier Bardem všeobecně dostal nádhernou roli a užívá si ji s patřičným gustem. Nevybavím si žádného bondovského záporáka, který by byl takhle hravý i nebezpečný zároveň. Daniel Craig si hlaví roli podmanil už dávno, a tak perfektně zvládá úlohu starého psa, jehož novým kouskům nenaučíš. Stárnoucí romantický hrdina dokáže trpět, váhat i dát v nenápadných nuancích vzpomenout na časy svého největšího lesku. Díky sestřihu, vousům a snad i make-upu pak Daniel Craig působí skutečně sešle a unaveně. Pokud se v něm dřív mísila buldočí zarputilost s porcí elegance, tak tentokrát má buldok jednoznačnou převahu. Postava M je v centru dění, a tak Judi Dench konečně dostává prostor, se pořádně předvést, a obdobně spolehlivý je i nováček Ralph Fiennes. Hodně důležitá je také role nového Q, kterého Ben Whishaw podal jako přechytřelého geeka, který sice dost ví, ale praxe a skutečný svět mu malinko unikají. Že je s ním spoustu legrace, asi netřeba dodávat, nicméně důležité je také jeho klíčová role při konfrontaci starých a nových pořádků.

Pokud máme zůstat při chválení, tak je třeba ještě jednou vypíchnout perfektně nasnímané a sestříhané akční scény, které mají skvělou choreografii i celkový koncept. Kdo by například věřil, kolik napětí se dokáže skrývat v pěstním souboji dvou siluet. Kamera Rogera Deakinse je velkoryse pojatá a velkolepá, stejně jako hudba Thomase Newmana. Právě díky oběma pánům a Mendesovu pečlivému budování témat a emocí, je tak grandiózní i úplné finále. Předchozí Craigovy bondovky mě vždy v závěru dokázaly nepříjemně zklamat, ale tohle je úplně jiná liga. Mendes se obejde bez bombastických kulis, jakou byl třeba úvodní vlak, naopak je závěr skoro komorní, a přesto se jedná o opravdové vyvrcholení filmu, kdy se zhodnotí veškerá předchozí výstavba.

Přes všechnu chválu se samozřejmě i nějaké ty vady na kráse najdou. Z výčtu herců jsem záměrně vynechal obě Bond Girl. Bérénice Marlohe ještě nic moc vyčítat nejde, její postava Sévérine zkrátka slouží jako nepříliš rozkreslený posuv v ději na jedno použití. Mnohem horší je to s agentkou Eve, protožeNaomie Harris mi v roli připadala vyloženě slabá - nevěřil jsem jí každou druhou větu. Škoda, zvlášť když film naznačuje, že bychom ji teoreticky mohli vídat pravidelně. Dále bych Skyfall vytknul několik kýčovitých dialogů (chápu, že to má být často odkaz na starší filmy, ale v některých případech už je to moc) a přeci jen mírně přestřelenou stopáž. Sice kdykoliv filmu začne byť jen vzdáleně docházet dech, rychle vás zase překvapí něčím novým, nicméně v několika pasážích se přeci jen nepatrně vleče. Ustřihnout tak čtvrt hodiny by vůbec neuškodilo.

Vzpomínáte, jak jsem na začátku předpovídal, že film rozdělí film na dva tábory? Teď si troufnu tvrdit, že je úplně jedno, jestli to ještě je „pravá bondovka“, nebo ne. Důležité je, že to je film silný a hutný, jak na mírném ohni svářený bujon. Nebojí se vzít to nejlepší z padesátileté bondovské tradice a využít to ve svůj prospěch, tak abychom dostali velkolepou akční zábavu, humor, skvělé herecké výkony, nostalgii, sebereflexi série i hrdinovu introspekci. A především v takovém balení, že to všechno spolu výtečně funguje a navzájem se to zvýrazňuje. Jako v tom bujonu. Naprosto také chápu Mendesova slova, že dalšího Bonda točit nechce, protože už by neměl co říct. K sérii se rozhodl přistoupit z vděčného a originálního úhlu a krásným způsobem Bonda popsal, uctil, zakončil i nastartoval zároveň. V samém závěru navíc svému nástupci nechává dveře kavalírsky doširoka otevřené, tak abychom příště mohli dostat Bonda jak stejně zádumčivého jak v Quantu, tak elegantně přehnaného, jako třeba v brosnanovkách. Bravo!

Diskuze o článku Nové téma



Články